Nedávno jsem natrefil na celkem zajímavou věc, o kterou se s vámi rád podělím.
Tak jako kde kdo pokukuji po autech ať už nových či starších a říkám si, jak jsem vlastně s tím svým nespokojený a měl bych ho co nejdřív vyměnit, nejlépe za něco lepšího, novějšího a luxusnějšího. A tak při jednom setkání se svým známým, který má to štěstí, že jeho rodiče neměli problém sáhnout do kapsy a koupit mu auto úplně nové, jsme debatovali o autech.
Díky internetovým stránkám jsme ani nemuseli pobíhat po autobazarech či autosalonech a auta hodnotili a prohlíželi přímo na obrazovce monitoru. Když jsem ukazoval jedno z mých tipů na vůz co bych si rád jednou pořídil, jsem si povzdechl že ač cena postupně klesá, je i tak 400 tisíc korun je vzhledem k mému rozpočtu dost.jak jsem vlastně s tím svým nespokojený a měl bych ho co nejdřív vyměnit, nejlépe za něco lepšího, novější a luxusnějšího. A tak při jednom setkání se svým známým, který má to štěstí, že jeho rodiče neměli problém sáhnout do kapsy a koupit mu auto úplně nové, jsme debatovali o autech.
Kamarád se začal smát. Pochopil jsem hned a pomyslel si „ten se bude smát vždy, vzhledem k tomu že on na pořízení svého auta do peněženky sáhnout nemusel“.
O to víc mi strnul výraz ve tváři po tom, co jsem si následujíce vyslechl.
Povídá: „Hej, ty to moc řešíš. Moje kámoška se rozhodla pro nové auto, aby v něm pohodlně převezla rodinu. Takže hledala něco sedmi místného, s nadupaným dieselovým motorem a automatem“.
V tu chvíli mi v hlavě běžela kalkulačka kolik by mohla být cena za povinné ručení, jak vysoký je příplatek za automatickou převodovku.
On ale pokračuje: „tak jsme obvolali pár autosalonů, aby nám připravili na předvedení a projížďku něco takového co hledáme v plné výbavě a s tou kamarádkou jsme to objeli a všade auta vyzkoušeli“.
Mou hlavou proplouvá myšlenka. V plné výbavě? Sakra tak to je asi ta dotyčná za vodou. A jen si hlasitě oddechnu a poslouchám dále.
„No co ti budu povídat, jezdili jsme celý den a každou tu káru jsme pořádně prohnaly. Nakonec si vybrala auto značky, jako mi koupili naši. Při odcházení z onoho vybraného autosalonu kamarádka řekla, ať zkusím říct rodičům, zda by nešla vyjednat sleva. Když už tam kupovali prý auto pro mě. Tak jsem to udělal. Máti zavolala majiteli autosalonu a vyjednala slevu pomalu 200 tisíc korun!“
Čučel jsem s výrazem blbce na kamaráda, spodní čelist spadlou až na prsa a nevěřil vlastním uším a raději nechtěl slyšet víc.
Kolik je tedy vlastně skutečná cena automobilu, když v autosalonu můžete dostat až takovou slevu?
Mám takový pocit, že jsou ceny u nás natažený tak, že si to nedovedeme ani představit… možná nejen u automobilů!
